Asi není třeba říkat, že lidské tělo je produktem milionů let postupného vývoje, který začal ve chvíli, kdy z chemické polévky v mořích vznikly první primitivní formy života. Ovšem vzhledem k tomu, že evoluce se nesnaží o dokonalost, nýbrž pouze o přežití, najdeme i v našem těle různé orgány, které jsou již zbytečné či dokonce špatně fungující. Přesto nám zůstaly, protože jsme i s nimi dokázali jako druh přežít.
Asi nejznámějším z nich je slepé střevo. To sice mělo v dávných dobách svou funkci – v případě potřeby dokázalo tvořit malé množství vitaminů skupiny B a také pomáhalo obnovovat poškozenou střevní mikroflóru. To samozřejmě dělá i dnes, avšak v dnešní době to již není potřeba. Přesto nám zůstává, a tak to jediné, co dělá, je to, že se někdy zanítí a je potřeba jej ihned odstranit.
Dalším zbytečným orgánem, který doposud máme, je malíček na ruce. Dnes bychom se dost dobře obešli i bez něj. Přesto nám zůstal, a alespoň obvykle nepůsobí žádné problémy, na rozdíl od slepého střeva.
Co však může překvapit je fakt, že ani naše oči nejsou zcela dokonalé. Nyní nemluvím o tom, že například orli vidí mnohem lépe na dálku či kočky vidí potmě. Řeč je o tom, že v nich máme slepý bod, který musí náš mozek neustále kompenzovat. To samozřejmě není nic jednoduchého. A přitom to není nutné – například chobotnice, u kterých se oči vyvinuli nezávisle na savcích, jej nemají.
Poněkud nověji se sem zařadila i naše páteř. Ačkoliv jsme totiž tvorové chodící vzpřímeně po dvou nohou, naše páteř je stále ještě přizpůsobena chůzi po čtyřech. Ovšem vzhledem k tomu, že potíže s tím spojené se obvykle objeví až po konci reproduktivního věku, nebyl žádný evoluční tlak na to, aby byl tento problém odstraněn.
Důsledkem je, že na rozdíl například od psů a koček trpí naprostá většina z nás ve starším věku problémy s páteří.
Je tedy vidět, že naše tělo rozhodně není tak skvělé, jak by se mohlo zdát. Proto bychom se mu měli snažit ulehčit, jak to jen půjde. Jen tak nám bude dlouho a dobře sloužit.
