Vzpomínáte si na svůj první počítač? Já ano, to mi bylo asi patnáct let, protože ho donesl mámin přítel. Odmalička jsem nežila se svým otcem, který odešel ihned, co jsem se narodila. Moje máma mi potom řekla, že je můj biologický otec nesnesl, že jsem stále jenom brečela a že taky mě otec musel přebalovat. Bohužel otci se to nelíbilo a já si myslím, že otec ve svých dvaceti šesti letech, kdy se stal otcem, tak na to asi nebyl připravený a byl hodně líný a arogantní. Musím říct, že takové muže nemám vůbec ráda, kteří se neumí postarat o své dítě. A podle mého názoru byl otec v takovém věku, kdy už měl být vyzrálý.
Vždyť mít dítě ve dvaceti šesti letech je zcela normální a běžné. A tak nechápu, co mému biologickému otci na tom hodně a proč vadilo. Takže jsem byla ráda, když si potom máma pozdě našla přítele, který byl opravdu skvělý a který mi otce ve všem vynahradil. A on právě taky domů počítač. A na počítači jsem se jako dítě naučila velice rychle, když mi tehdy bylo už patnáct let, takže to šlo docela rychle. Počítač jsem si zamilovala a mohu klidně říct, že v sedmnácti letech jsem na počítači uměla už opravdu perfektně, že bych taky mohla jsi být učitelka informatiky.
Nakonec to všechno dopadlo tak, že jsem studovala informatiku na škole, kde se lidé učí na počítači, aby mě uměli s ním dokonale zacházet. A umím udělat pěkné webové stránky a taky ovládám skvěle počítačovou grafiku, takže mě taky vyhledává opravdu hodně lidé, abych jim pomohla s opravou počítače anebo třeba s domácím úkolem nebo s nějakou prací Moc mě to baví a já si říkám, že lepší práci jsem si asi vybrat nemohla, protože když člověk dělá práci, která ho nadmíru baví, tak se potom do práce těší a potom taky má lepší pracovní výsledky. Počítač je v dnešní době opravdu hodně důležitý, navíc taky dost lidí s ním denně pracuje, takže pro mě je počítač nenahraditelný.
