Vždycky jsem si říkala, že až si udělám řidičský průkaz, tak mě bude bavit jezdit autem. Proto jsem taky měla v plánu, že až budu mít řidičský průkaz, tak budu dělat taxikářku anebo dělat něco, kde je potřeba auto. Taky jsem přemýšlela, že bych mohla dělat sociální pracovníci a navštěvovat tak zákazníky u nich doma. Protože moje sestřenice dělá sociální pracovnici a taky každý den jezdí autem. Mě by tohle bavilo, a navíc bych se ještě starala o děti a nebo další lidi, kteří jsou na tom sociálně špatně. Podle mého názoru by si lidé měli pomáhat a taky jsem si řekla, že touto prací bych taky přispěla hodně k tomu, abych mohla zlepšit životní komfort mnoha rodinám. Sestřenka mi řekla, že autem jezdí opravdu velice často a že už má taky tolik přátel v těch rodinách, že by to ani nespočítala. Moje sestřenice totiž moc ráda pomáhá.
A když jsem se s tímto svěřila mé mámě, tak byla opravdu ráda. Překvapilo je, že by chtěla dělat zrovna tuto pěknou a prospěšnou práci. Já jsem jí řekla, že to dělám taky z dobrosrdečnosti a taky kvůli tomu, že bych konečně jezdila každý den autem. Moje maminka se mě zeptala, že je logické, že mě bude bavit jezdit autem, protože náš otec a kamioňák, takže taky velice často jezdí kamionem a je na cestách.
Sice doma moc není, to nás s maminkou moc mrzí, ale otec musí taky nějak vydělávat. A má profesní řidičský průkaz, takže je logické, že se bude taky živit tím, že bude řídit automobil. V tomto případě tedy kamion, nákladní auto. Je to skvělé, protože když řídíte, tak si připadáte více svobodná. Alespoň takhle si to myslím já. Nemusíte se spoléhat například na autobus nebo na vlak. Nebavilo by mě čekat na zastávkách, kdy by třeba popravní prostředek přijel pozdě a já bych potom tak něco velmi důležitého zmeškala. To tedy ne. Až budu mít auto, bude to zcela jiné a lepší.
